Každý rok se šíleně těším na Vánoce. Je to období, kdy se uspěchanost, stres a naštvanost jakoby kouzelným proutkem mění v klid, pohodu a přátelství. Mám tedy na mysli období, které začíná 24. prosincem ráno. Do té doby je to tak trochu davové šílenství. Snažím se vyhýbat obchodním centrům a vánoční dárky nakupuji hlavně přes internet z pohodlí svého domova.

Džíny původně vznikly jako pracovní oblečení pro tvrdou práci amerických dělníků, horníků nebo farmářů. Byly praktické, z pořádné látky a něco vydržely. A to také díky měděným nýtům, se kterými v roce 1871 za Levi Straussem přišel Lotyšan Jacob W. Davis, protože mu chybělo rovných 68 dolarů, aby sám zaplatil potřebný patent. Všiml si, že se kapsy v rozích příliš brzy trhají a tak přišel s řešením.

Znáte raw food? To jídlo ve své syrové podobě, které neprošlo tepelnou úpravou? I ve světě denimu existuje “raw”. Jsou to džíny také ve své syrové podobě. Neprané, nevyšisované, neděravé. Vlastně hodně ne. Ale já naopak říkám jedno velké ANO.

Stejně jako ti nejlepší kuchaři vaří z předních surovin nebo cyklisté na Tour de France jezdí na špičkových kolech, tak ani kvalitní džíny nemohou vzniknout bez kvalitního materiálu. Kromě šikovné krejčové nebo krejčího je právě denim základem úspěchu. A o látkách, ze kterých své džíny šiji, bych vám rád něco pověděl.  

Kdo by neměl rád teplo, že? Když je venku hezky, jdeme k vodě nebo na drink do našeho oblíbeného podniku. Ale 30°C a více je i pro nás většinou příliš. A co potom pro džíny? 

Džíny byly od svého počátku až do druhé světové války výhradně pracovním oděvem. Teprve až poté v padesátých a šedesátých letech se z rančů a dolů dostávají do obchodů a městských ulic. A masivní rozšíření nemine ani země za hranicí železné opony mezi západem a východem.