Už delší dobu jsem cítil, že potřebuju změnu. Asi jste to taky zažili, motivace se limitně blíží nule, uděláte jen to, co je opravdu potřeba a to samozřejmě s nutnou dávkou prokrastinace a bez větší přidané hodnoty. Já toto měl z řady důvodů delší dobu, ale co naplat, můžu si za to sám. Nebylo to dnes “moderní” vyhoření, protože to člověk asi vůbec nevstane z postele, byl to spíš první stupeň rezignace z toho, že i po několika letech to stále není úspěšné podnikání. Ano, navenek to všechno vypadá skvěle, napíše o vás Forbes nebo Czechcrunch, jenže realita je uvnitř firmy krapec odlišná.
Na začátku tohoto léta jsem měl jasno, seděl jsem na letišti v Albánii a vůbec se mi nechtělo zpátky. Po návratu jsem proto začal hledat někoho, kdo by džíny posunul dál. Pak následovalo několik schůzek a hodiny před Excelem při dolování dat a tvoření tabulek. Na jednu stranu to byl “oser”, na druhou stranu mě to dost bavilo. Hold jsem ještě nikdy neprodával firmu 🙂 Zároveň jsem si až tehdy uvědomil, jak moc důležité je řídit firmu na základě dat.
V září jsem opustil showroom na Vinohradech (tam ty džíny visely), protože jsem věděl, že pro kupující stranu bude stejně zbytečný a zároveň se začala zhoršovat situace s covidem. Dohodu o podmínkách jsme už měli, teď jen následovala tvorba smluv. Nebyl to sice nákup ČEZu, ale i tak se to paradoxně u právníka protáhlo. No a kdybychom byli rychlejší, tak by transakce na 99 % proběhla. To jsme se ale dostali na začátek října, kdy začaly růst počty nakažených. A já dostal nemilé tušení a asi si to i přivolal. Ten email jsem pochopil, ale zamrzel. Ve chvíli, kdy zaúřadoval covid, kupující strana musela řešit cash flow v jejich pomalu se uzavírajících byznysech. Takový je ale život. Bohudík?
Už jsem byl s džínami mentálně rozloučený. Těšil jsem se na nový projekt, chvíli jsem pracoval pro jinou firmu, ale nebylo to prostě ono. Myslím, že z podnikání není tak snadná cesta zpět. Jak to máte vy?
V rozhodování, co s džínami, mi pomohl jeden den, kdy jsem sedl k počítači a napsal na sto mailů svým klientům. Chvíli jsem počkal a pak začaly chodit odpovědi. Teprve tehdy jsem si uvědomil, že by to asi byla škoda… Ano, udělal jsem (nejen v krejčovině během učení se) mnoho chyb, proto jsem o řadě klientů už znovu neslyšel. Omlouvám se! Ale pak tady bylo dost povzbudivých zpráv od těch nad míru spokojených. Jejich míry naštěstí mám.
A taky mám seznam věcí, které mě bytostně štvaly. Teď si z něho postupně budu odškrtávat. Na jaře, v létě, do roka a do dne to bude úplně jiná firma. Půjdu to prostě znovu nakopnout! Byla by škoda to úplně zavřít!
Když bych to shrnul, moje babička často říká, že všechno špatné je pro něco dobré. A má sakra pravdu. Ať už je dnešní doba jakákoliv, je jen na nás, co si z ní vezmeme. Samozřejmě vše neovlivníme, ale ovlivníme to, jak se s tím vypořádáme.
Mějte se fajn a ať se vám daří!
Patrik
