Jsou to 3 roky, co jsem Tomášovi předal jeho nový černý džíny. Protože jsme docela dobří kámoši, viděl jsem je na něm poměrně často. Vlastně téměř vždycky, protože si je dost zamiloval a odmítal nosit jiný. Legenda vypráví, že dokonce pokousal svoji přítelkyni, která mu je chtěla vyprat. Ale to je jinej příběh.
Ono totiž všechno dneska musí bejt s příběhem. Karlínskej chleba upečenej podle sto let zapomenutýho receptu nebo román napsanej na iphonu v karlínským bistru u avokádovýho toastu.
Tyhle džíny vyprávěj příběh Tomáše z Bubenče, kterej je chtěl ušít hezky česky RAW. Aby každej den byly jiný. Aby si každej den řekl, že sice leze do svých džínů, který mu prostě seděj, ale aby s ním chytaly tu správnou patinu. Stejně jako Tomášův obličej získává patinu a už nesplňuje parametry dětský prdelky. Sorry, kámo. Je to tak!
No… kvůli tomu neprošly prádelnou jako 99,9 % konfekčních džínů. Protože prádelna na nich udělá ten vyšisovaný efekt, kterej dřív přicházel přirozeným nošením, ale dneska ho skoro všichni chtěj hned. Rápido. Protože počkat si na něco není cool. Ale ono je. Tomáš má rád starý dobrý pořádky. To správný heritage. Protože džíny jsme takhle dělali třeba 100 let zpátky.
A tohle je výsledek. Džíny po třech letech nošení… a spaní.
Jo a fotky jsem vůbec neupravoval. Protože RAW džíny se musí fotit a předat ostatním RAW.
Ty džíny prostě získaly patinu. Žádný jiný džíny nebudou stejné. Proč? Protože kdo jinej nosí takhle našikmo v zadní kapse svůj iPhone?
Stejně tak je vidět, že Tomáš si ve svým autě opírá koleno.
Co na to říkáte vy? Počkali byste si na to vyšisování měsíce a krátké roky? 🙂
