Tuzex, džíny a fronty

Džíny byly od svého počátku až do druhé světové války výhradně pracovním oděvem. Teprve až poté v padesátých a šedesátých letech se z rančů a dolů dostávají do obchodů a městských ulic. A masivní rozšíření nemine ani země za hranicí železné opony mezi západem a východem.

Jak to bylo s džínami v Československu

Džíny se v Československu poprvé objevily již v padesátých letech minulého století. Do tehdy komunistické ideologie ale příliš nezapadaly a představovaly západní kapitalismu. V mladých lidech naopak vyvolávaly pocit rebelství a kdo je měl, byl králem. Každý je toužil nosit, hlavně ty klasické levisky s označením 501. Kdo si je chtěl koupit, musel vystát dlouhou frontu v Tuxezu a předtím sehnat dostatek bonů. To ovšem úplně nebylo zas tak “zadarmo”, protože tyto pánské ani dámské kalhoty rozhodně nebyly levnou záležitostí. Jedny vyšly i na polovinu tehdejšího průměrného platu, tedy několik set československých korun. A navíc nabídka nebyla bůhvíjak pestrá. Pár střihů, pár velikostí, pár barev.

Zprávy o nedostatku džín se šířily i ve zprávách

“Co nejčastěji chtějí zákazníci?” ptá se redaktorka prodavačky v obchodě.
“Džínové výrobky.” odpovídá prodavačka.

“Máte jich dost?” ptá se redaktorka.
“Vůbec žádný.” odpovídá prodavačka.

Výroba v Československu

To byla tehdejší realita, nad kterou se dnes můžeme pousmát nebo zavzpomínat. Československo se později v sedmdesátých letech částečně probudilo a místo (ne)dovozu již hotových kalhot ze západu se rozhodlo si džíny samo vyrábět. Ty samozřejmě nedosahovaly nikterak závratné kvality, a proto je mladí dokonce odmítali nosit. Naštěstí se ve slovenském Prešově v roce 1981 rozběhla licenční výroba anglických džín Lee Cooper, která konečně do Československa přinesla kvalitu. V slovenské továrně se díky západnímu know-how výrazně zvýšila efektivita práce a výroba jedněch kalhot se zkrátila z 50 na 17 minut! Tím se alespoň částečně dokázala uspokojit poptávka nenasyceného trhu a poté už to nebylo tak daleko do roku 1989 a otevření trhu zahraničním značkám. A dále už to známe.

A jak na tu dobu vzpomínáte vy?

Další články, které by vás mohly zajímat

Ta malá kapsička. K čemu ji máme?

Říká se jim five pocket jeans. Původně měly džíny kapsu jen jednu. Poté tři, pak čtyři a  nyní běžně pět. Možná ji používáte a možná ani nevíte, že nějakou na kalhotách máte. Ale k čemu ji tam vlastně máme?

Showroom plný hudby

Kdo by neměl rád hudbu. Když jdeme běhat, udrží nás v tempu. Když jedeme autem, cesta nám rychleji utíká. A když jsme u Patrika v showroomu, tak se džíny snáz vybírají.

Konec Jeans Makera

Loni v září jsem navštívil německý Mnichov. Jeden večer jsem se procházel po tamní Maximilianstraße, což je obdoba naší Pařížské s luxusními obchody a já znovu přemýšlel nad svou značkou.

Máte denimové přání?

Napište nám ho. My se ho pokusíme splnit.

Zavřít

Přejete si dárkový poukaz?

Napište nám a o zbytek se postaráme my.

Zavřít