Tuzex, džíny a fronty

Džíny byly od svého počátku až do druhé světové války výhradně pracovním oděvem. Teprve až poté v padesátých a šedesátých letech se z rančů a dolů dostávají do obchodů a městských ulic. A masivní rozšíření nemine ani země za hranicí železné opony mezi západem a východem.

Jak to bylo s džínami v Československu

Džíny se v Československu poprvé objevily již v padesátých letech minulého století. Do tehdy komunistické ideologie ale příliš nezapadaly a představovaly západní kapitalismu. V mladých lidech naopak vyvolávaly pocit rebelství a kdo je měl, byl králem. Každý je toužil nosit, hlavně ty klasické levisky s označením 501. Kdo si je chtěl koupit, musel vystát dlouhou frontu v Tuxezu a předtím sehnat dostatek bonů. To ovšem úplně nebylo zas tak “zadarmo”, protože tyto pánské ani dámské kalhoty rozhodně nebyly levnou záležitostí. Jedny vyšly i na polovinu tehdejšího průměrného platu, tedy několik set československých korun. A navíc nabídka nebyla bůhvíjak pestrá. Pár střihů, pár velikostí, pár barev.

Zprávy o nedostatku džín se šířily i ve zprávách

“Co nejčastěji chtějí zákazníci?” ptá se redaktorka prodavačky v obchodě.
“Džínové výrobky.” odpovídá prodavačka.

“Máte jich dost?” ptá se redaktorka.
“Vůbec žádný.” odpovídá prodavačka.

Výroba v Československu

To byla tehdejší realita, nad kterou se dnes můžeme pousmát nebo zavzpomínat. Československo se později v sedmdesátých letech částečně probudilo a místo (ne)dovozu již hotových kalhot ze západu se rozhodlo si džíny samo vyrábět. Ty samozřejmě nedosahovaly nikterak závratné kvality, a proto je mladí dokonce odmítali nosit. Naštěstí se ve slovenském Prešově v roce 1981 rozběhla licenční výroba anglických džín Lee Cooper, která konečně do Československa přinesla kvalitu. V slovenské továrně se díky západnímu know-how výrazně zvýšila efektivita práce a výroba jedněch kalhot se zkrátila z 50 na 17 minut! Tím se alespoň částečně dokázala uspokojit poptávka nenasyceného trhu a poté už to nebylo tak daleko do roku 1989 a otevření trhu zahraničním značkám. A dále už to známe.

A jak na tu dobu vzpomínáte vy?

Další články, které by vás mohly zajímat

Brocast… jiný rozhovor nejen o džínách

Když se mi bráchové Tomáš a Adam zmínili, že plánují natáčet podcasty, hned mě ta myšlenka nadchla. Zaprvý myslím, že to jsou chytrý kluci, takže o zajímavý myšlenky nebude nouze. Zadruhý mají okolo sebe další chytrý lidi, takže o zajímavý témata nebude nouze. A zatřetí si myslím, že podcasty do budoucna pofrčí… na úkor Ordinace. Možná.

Vidíte, že nic nevidíte

Nevím jak to máte vy, ale já pod košilí nosím tričko. Když se člověk potí, není to hned vidět a zároveň v chladnějších měsících ctím pravidlo, že více slabších vrstev oblečení je lepší, než méně silnějších. Takže mě neuvidíte jen v triku a péřovce, ale spíše v triku, mikině nebo svetru a slabší bundě. Výjimkou je snad jen léto, kdy rád nosím kratší košili “na ven” z kalhot.

Naše nové ponožky

Trvalo nám to dlouho. Znáte to? Řeknete si, že to za nějaký čas zvládnete a pak termín posouváte a posouváte, protože ladíte a ladíte. Jenže ve finále mi to čekání nevadí. Naše ponožky se mi totiž opravdu líbí.

Máte denimové přání?

Napište nám ho. My se ho pokusíme splnit.

Zavřít

Přejete si dárkový poukaz?

Napište nám a o zbytek se postaráme my.

Zavřít